Technologie
Historie LCD
Podstatu funkce tekutých krystalů, tedy jeho biologicko-chemicko-fyzikální podstatu objevil již v roce 1888 rakouský botanik Friedrich Rheinitzer. Během jeho pokusů si Friedrich Rheinitzer všiml, že během tání zvláštní směsi podobné cholesterolu, přesněji řečené šlo o cholesterylbenzát, má podobu zakalené tekutiny, která se při vzrůstající teplotě pročišťuje. Naopak při chlazení nabývá tato zvláštní tekutina modré barvy a nakonec zkrystalizuje. V této době ještě Friedrich Rheinitzer nevěděl, jaký jeho objev bude mít v budoucnu praktické využití.
Až v roce 1963 pan Richard Williams, výzkumník laboratoří RCA, objevil, že světlo procházející tenkou vrstvou tekutých krystalů je ohýbáno podle krystalické struktury. O pět let později roku 1968 pak společně s kolegou Georgem Heilmaierem vyrobili první experimentální displej z tekutých krystalů.
Jejich nástup v praktickém využití nebyl až tak radikální a spíše byly využívány displeje založené na segmentech diod LED, i když se již v roce 1973 objevila na trhu první kalkulačka, využívající technologie tekutých krystalů. Vzestup v použití nové technologie tekutých krystalů přišel až v polovině 80. let v souvislosti se zvyšujícím se obratem spotřební elektroniky. Nejvýznamnější start pro technologii tekutých krystalů měla až na přelomu 80. a 90. let výroba notebooků, projektorů a plochých monitorů.
